LÉČBA ANOREXIE
Léčba poruch příjmu potravy patří do rukou odborníka. Ze začátku se může zdát, že stačí dostatečná podpora od někoho blízkého a půjde to samo; to je bohužel omyl, který může mít velmi nepříjemné následky. Pacienti s PPP se léčí poměrně dlouho a během té doby se mnohokrát vyskytnou momenty, které je schopen řešit pouze odborník. Nesnažte se tedy zastupovat lékaře - na druhou stranu ale vaše podpora je pro pacientku nesmírně cenná. Co všechno můžete udělat?
V momentě, kdy získáte podezření, že vaše dcera (kamarádka, spolužačka) trpí poruchou příjmu potravy, začněte jednat. "Vyrazit" z postižené přiznání není jednoduché, obvykle si svůj stav neuvědomuje, nebo o něm ví, ale protože se obává negativních reakcí okolí, všechno popře. Vyvarujte se proto jakéhokoliv násilí, nátlaku a dramatických výstupů - apeluji především na -náctileté. Máte-li podezření, že vaše spolužačka trpí mentální anorexií, musíte s ní jednat opatrně - útok celé party kamarádek o velké přestávce na záchodě ji pouze zastraší, mnohem lepší je to mezi čtyřma očima a za klidnějších podmínek. Pro dospělé platí v podstatě totéž.
Při rozhovoru naznačte - respektive přímo řekněte - že máte o postiženou starost a že byste jí rádi pomohli; nabídněte, že za vámi může kdykoli přijít nebo zavolat, když si bude chtít popovídat, a že jí pomůžete i s praktickými záležitostmi, např. sehnat psychologa, zařídit objednání a případně ji tam doprovodit, nebo být s ní jako tichá podpora, když se bude chtít např. svěřit matce.
Žít v rodině s mentální anorektičkou vyžaduje hodně tolerance a trpělivosti (jak vtipně poznamenala jedna matka anorektické dcery: chce to "klid Buddhy a trpělivost světice"). Lidé, trpící poruchami příjmu potravy, mají nejrůznější zvláštní příznaky a zvyky, které mohou obtěžovat okolí nebo vypadat jako naschvály. Tento nápor je nutné vydržet, protože to naschvály skutečně nejsou - pro pacientku je to stejný boj jako pro ostatní, protože rozhodně nezvrací a neodmítá jídlo proto, že by ji to nějak zvlášť bavilo. V momentě, kdy cítíte, že vám "rupnou" nervy, běžte se vybrečet k partnerovi nebo kamarádce, nevylívejte si vztek na dceři. Nejjednodušší je pochopitelně pravidelně navštěvovat psychologa, se kterým můžete své pocity a problémy rozebrat.